touhle samomluvou, každým povzdechnutím, úsměvem či pohybem. každým odhozeným vajglem i darovanou kytkou...tvořím obraz kohosi...nejen v paměti těch druhých, ale i ve své vlastní...
tahle sebeprezentační činnost má s člověkem samotným společného asi tolik jako sádrový model trávicí soustavy se střevy skutečného člověka. tak nějak podoba. nic víc. přesto tě něco nutká celý ten proces popsat, znova a znova to zkoušet.
proč.
prostě mi to nedá.
přes vědomí, že není nad samotu, i já jsem - do jisté míry - stádní tvor.
přes sebe sama. ve sluchátkách i slzách, ve všech svých rekvizitách se stále ještě vlastně hledám.
přes všechna zrcadla, co jsem jich jenom potkala, jsem to pořád ještě nevzdala.
a proč proč proč proč proč.
Žádné komentáře:
Okomentovat