se být prostě taková jaká ... nakonec tak jako tak bude ... temná, tichá, divná.
na co být s každým kamarád?
obléká svoji tvář do pokerového výrazu. zatím ještě neví, tolik toho neví. a bude někdy vědět? slunce ji ničí. to všeobecné jásání. pekelný rachot cizích dětí. vylhané modré nebe. nahá bolest pod tím vším.
už ani nečte cizí slova, jen ukrývá své já do otevřených stránek. a všude kolem křičí bělostné tabletky, vezmi mě, spolkni mě, budeš se cítit lííííííp.
jasně že nebude. i tohle dávno ví. nejlíp, jak by se mohla cítit, znamená necítit nic.
toho chce dosáhnout. udupat to, co je uvnitř, ještě chvíli hrát divadlo s těmi, kdo se dívají...vždycky se někdo dívá, to nevíš? narudo natřít rty a tváře, kam že se na nás hrabe smrt a tma a smutek. dělat šaška. plivat vtipy. jede to samo, tenhle ďábelský stroj. ta strnulost a běs hluboko v tobě.
jede to a ty stojíš. stojíš tady na břehu černé řeky, kdoví, kam zmizel protější břeh. ještě včera jsi tam viděla růst stromy. na břehu řeky beze dna.
na břehu dalšího zbytečnýho dne.
já.
bože, proveď něco se mnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat