ve t.mě

tam - někde. kde že jsme to všichni?
my u těch svítících monitorů, osamělí, v horečkách i snech. zašpuntovaní sluchátky a nejasnou bolestí na dně duše. s kapsami vyboulenými nášlapnými minami citových výlevů. kdo a kde jsme? a pro koho?

bojuju s další fází své cyklické deprese; ještě před pár dny jsem se cítila a chovala tzv. normálně, což ve skutečnosti znamenalo jen a jen, že manická fáze dospěla k vrcholu a brzo začnem padat. proč se na to nikdy nedovedu připravit? a co bych vlastně měla dělat? sepsat podrobný manuál pro své bližní, co a jak maj dělat, když to na mě přijde? aby na mě pokud možno nemluvili? aby mě doprdele práce nenutili vtipkovat a smát se, protože já jsem zrovna někde jinde? aby mě nechali v pološeru a naprostém tichu - R.I.P. - vyhnisat? dva tři čtyři dny? půlrok? for ever????

tohle kdybych věděla.
nevím.
a ttaque psycho.somatizuju. bolí mě hlava.
bolí mě i pokus o úsměv.
žloutnu jak přelitá kytka.
šednu jak nezalitý sen.

ztrácím se ze svých vtípků, jmen i slov.
ve výbězích starých slibů vyhublé kobylky a bláto na konci zimy, která vůbec nebyla.
já vím - děláš všechno pro to, aych byla šťastná. a já to neumím.
jsem to ale looser. je ve ...mě něco jinak.
ale je to vážně špatně?